Horské středisko ELJON

Ubytování na Eljonu

Špindlerův Mlýn

O Špindlerově Mlýně se již ve starší literatuře hovoří jako o "perle Krkonoš", především pro jeho jedinečnou polohu v centrální části krkonošského masívu. Dnešní centrum Špindlerova Mlýna leží u soutoku Labe a Dolského potoka v nadmořské výšce 710 m. n. m. Výjimečné klimatické podmínky a rozmanitá horská příroda přispěly k tomu, že se Špindlerův Mlýn z původní hornické osady přeměnil v jedno z nejvýznamnějších a nejvyhledávanějších středisek cestovního ruchu v České republice. Široké možnosti sportovního vyžití a aktivního odpočinku jsou hlavními důvody, proč se Špindlerův Mlýn stal celoročně navštěvovanou lokalitou. Špindlerův Mlýn je nejen ideálním místem pro všechny druhy zimních sportů, lyžování především, ale nabízí také jedinečné možnosti vysokohorské turistiky, cykloturistiky a vodních sportů.


Historie

Sachrovy boudy a Spaltebauden

Kolem roku 1700 se na území dnešního Špindlerova Mlýna nacházelo několik menších osad. Sachrovy boudyJedna z nich byla v místech současného centra města - při soutoku Labe a Svatopetrského potoka (původní název "Klausenwasser") a táhla se údolím po pravém břehu Labe až k myslivně poblíž Dívčích lávek. Zprávy z let 1765 říkají, že na levém břehu Labe stál mlýn Spindlerův s myslivnou, pět chalup Spaltebauden a tři chalupy Sachrových bud. Osada nesla název "Spaltebauden" proto, že si každý dřevorubec mohl po skončení denní práce v lese vzít s sebou domů jako deputát (výslužku) jeden kus dřeva - štěpinu - poleno. Německy "Spalte" nebo přesněji "Holzspalte". Dřevorubcům tu říkali "štěpináři" a shluku dřevěných domů, ve kterých bydleli, potom i "Spaltebauden".

Hornický Svatý Petr

Osada Svatý Petr vznikla v 15. století jako středisko těžby rud (stříbra, arzenu, mědi). Největšího rozkvětu se doly dočkaly v 16. století, kdy majitel vrchlabského panství Kryštof Gendorf investoval do kutáni. Svatý PetrTřicetiletá válka těžbu ochromila, obnovit se ji podařilo až r. 1687. Výnosy byly slušné, což vedlo majitele panství hraběte Morzina k otevření dalšího dolu u Čertovy strouhy. V roce 1704 vznikl ve štole požár, zničil důlní zařízení a štoly zaplavila voda. Štoly, které zůstaly v činnosti, několikrát ohrozily povodně, výrony spodních vod a těžba byla zastavena roku 1730. V 90. letech 18. století znovu začaly práce na jámě Mikuláš, roku 1796 těžba skončila. Jednotlivé osady na území dnešního Šp. Mlýna se rozrůstaly a vznikla potřeba kostela, protože osadníci doposud chodili na bohoslužby do Vrchlabí. V letech 1784 a 1787 místní zástupci sepisovali žádosti o povolení stavby nového kostela a zřízeni fary, které odeslaly do Vídně císaři Josefu II. Další žádost odvezl mlynářský mistr Josef Kraus a Karl Hollmann v roce 1787 osobně do Vídně a při domluvené audienci ji předali císaři. Ten slíbil rychlé a kladné vyřízeni, ale opět se nic nestalo. Až třetí pokus přinesl úspěch - dne 13. července 1793 nástupce císaře Josefa II.-František I. stavbu povolil. Pokusné dolování bylo obnoveno v roce 1907, ale ukončila jej l. světová válka. Poslední kapitola z historie hornictví ve Sv. Petru patří do 50. let XX. století a souvisí s několikaletou těžbou barytu, v mocné síle asi 1 metr. Od té doby se horníci v tomto koutě Krkonoš již neobjevili. Historii připomínají jen polozasypané zbytky štol, dlouhé asi 1800 metrů.

Friedrichsthal - Bedřichov

V roce 1746 nedaleko soutoku Svatopetrského potoka a Labe na jeho levém břehu severně od Krausových bud vznikla nová osada. Tehdy sem přisel sklářský mistr Fabián Donth z Rokytnice v Krk. a s povolením majitele panství hraběte Harracha založil malou sklárnu. Za roční poplatek měl povoleno pro vytápění sklářské pece brát výhradně dřevo z lesních polomů. Osada kolem sklářské pece se podle příjmení hraběte Harracha Friedrich začala nazývat Friedrichsthal - pozdější překlad do češtiny je Bedřichov. Provoz sklárny netrval dlouho - jen do roku 1787. Potom nechal hrabě Harrach sklářskou pec přestavět na pec tavící na železo a hned vedle přistavil hamr (kovárnu s vodním pohonem). Celé zařízeni v roce 1807 zničil velký požár. Od roku 1812 do roku 1914 zde stála panská pila, vyrábějící prkna a šindel (dřevenou krytinu na střechy domů).

Krausovy boudy, osada Volský důl

V období zakládáni dolu přišli v roce 1550 do oblasti blízko Labe první osídlenci, bratři Krausové. Na úpatí Šeřína postavili tzv. Krausův mlýn a založili první Krausovu boudu. Další osídlenci přišli ze Švýcar. Stavěli sruby z roští, kterým se říkalo "Švýcarské boudy". První doklad o jejich existenci pochází z roku 1669. Z roku 1720 jsou dochovány zápisy o názvu osady Krausebauden. Vznik sousedního Volského dolu pravděpodobně spadá do první pol. 16. století, kdy se rozmohla těžba a plaveni dřeva, při kterém se hojně využívalo volů jako tažných zvířat. Písemný zápis vzniku osady je datován r. 1676.

Dívčí lávky

Jsou místem soutoku Labe a Bílého Labe, ale i křižovatkou turistických cest. Kdysi tu stávala horská bouda U dívčí lávky (Madelstegbaude), pravobřežní předchůdkyně dnešní restaurace Myslivna. Vznik boudy U Dívčích lávek je dáván do souvislosti s rokem 1876 a stavbou dvanáctikilometrové turistické cesty hraběte Jana Harracha. U staveni přehrazovala stezku závora, při niž bylo vybíráno mýtné od průchozích. Pěší platili 2 krejcary, jezdci na koni celých 20 krejcarů. Strážci brzy poznali, že místo může vydělávat i jinak, a jako doplněk "mýtnice" je od roku 1891 připomínána restaurace. Historie boudy je zajímavá - vymyká se i zcela obvyklému schématu vývoje od hospodářského staveni po objekt cestovního ruchu - stinná zahrada, kolonáda, domácí pekárna, odpolední koncerty... V roce 1942 došlo k ničivému požáru, bouda lehla popelem kromě zcela nepatrných kamenných zbytků.

Nová doba

Rok 1865 je považován za počátek tradice cestovního ruchu ve Šp. Mlýně. V té době začala obec používat název "lázně". V roce 1880 měl Špindlerův Mlýn již 120 domů. "Nová doba" v letech 1894 - 1925 přinesla nevídaný rozkvět. Řada starších domů byla přestavěna pro účely podnikání v cestovním ruchu. Vznikly hotely, např. Špindlerův Mlýn, hotel Wiesenhaus (Luční dům), hostinec rodiny Erlebachů, Villa Krakonoš nebo Marienwarte, restaurace Sněžka a další. V roce 1875 si otevřel ve Šp. Mlýně cukrárnu pan Benjamin Hollmann. Vyhřívaná voda v koupališti, vzorné služby a rozumné ceny, vzducholéčebné a balneologické procedury uspokojovaly tehdejší zákazníky. Počet hotelů, hostinců a dalších zařízeni byl spočítán na devadesát dva. Počet pokojů Jindřich Ambrož odhadl až na jeden tisíc. Hlavní lázeňská sezóna probíhala od 1. července do 30. srpna. Zimní sezóna se řídila podle sněhových "poměrů", ale začínala o vánocích a končila v březnu. Léčba nespočívala v užívání vody z minerálních vřídel, hosté byli léčeni horským vzduchem, klidem, procházkami. Pobyt ve Šp. Mlýně prospíval zotavení po těžkých onemocněních - tyfu, zápalu plic, pohrudnice, chronickém revmatismu kloubů, svalů, sepsi, jako i k léčení nervových chorob, rachitidy, nechyběla léčba onemocnění "dychadel", všeobecné slabosti, poruch trávení, zejména takových, které měly původ nervový, ale také otylost, i organické srdeční vady. Ve větších hotelích měli i vanové lázně a sprchy, v Lázeňském hotelu dle lékařského předpisu poskytovaly koupele jehličnaté, jodové, slatinné a další. K dispozici byli i maséři. Lázeňský spolek zajišťoval odpoledni kulturní program. K rozvoji návštěvnosti přispěla nová okresní silnice z Vrchlabí, postavená v letech 1864 až 1872 a úsek železnice z Kunčic n. L. do Vrchlabí v roce 1877.

V roce 1909 byla vybudována elektrárna, veřejné osvětleni. V roce 1911 byl na místě původního dřevěného mostu přes Labe postaven most nový, z kamene a betonu, který tehdy spojoval dvě samostatné obce Bedřichov a Špindlerův Mlýn. Na jaře r. 1924 bylo u hřbitova otevřeno nové zahradnictví a 31. prosince budova místní pošty. Koncem roku 1925 byla ukončena rozsáhlá výstavba vodovodu.

Starosta MUDr. Wilheim Piek

Iniciátorem významných proměn Špindlerova Mlýna byl MUDr. W. Piek. Narodil se v lednu 1875 v židovské rodině. Od roku 1901 působil ve Šp. Mlýně jako všeobecný lékař, později se stal lékařem lázeňským a obvodním. Přípisem okresního hejtmana z 5. 10. 1901 dostal povoleni k provozováni lékárny. V roce 1913 byl zvolen předsedou lázeňského spolku a odpovědným redaktorem jednasedmdesátistránkové reklamní publikace "Průvodce pro turisty a lázeňské hosty". Za I. světové války byl jmenován c. k. lékařem - asistentem domobrany, v roce 1917 jejím c. k. vrchním lékařem. Dostal několik vyznamenáni, mezi nimi také Zlatý kříž - medaili za statečnost. Jeho prvopočáteční velkou snahou byla obnova silnic a cest během světové války zanedbaných, ale důležitých pro rozvoj města a turistický ruch. Jejich údržbě věnoval pozornost během celého svého sedmnáctiletého působeni ve funkci starosty. Špindlerovský starosta MUDr. W. Piek byl starostlivý člověk, svědčí o tom nejen jeho iniciativa při zakládání různých komisí. Byla mezi nimi i tzv. "chudá". V době jejího vzniku převládala doba hospodářských přeměn a nezaměstnanosti. Komise disponovala "chudým fondem" a např. o vánocích mohla méně zámožnějším občanům nabídnout pomoc. V programu na podporu zaměstnanosti obyvatelé našli pracovní příležitosti např. při stavbách silnice, nového koupaliště, v zimě při tvorbě a údržbě sáňkařských drah. Špindlerův Mlýn se stal centrem pro volný čas. Roku 1936 byl otevřen jeden z největších skokanských můstků v Evropě, jmenoval se "Labský". Skokanům umožňoval překonat vzdálenost 80 metrů a splňoval předpoklady pro soutěže FIS v severské kombinaci. W. Piek zimním sportům velmi fandil. Proto se ve Šp. Mlýně opakovaně uskutečnily závody podporované obcí, patřilo k nim např.mistrovství Hlavního svazu německých spolků zimních sportů a závody Svazu českých lyžařů. Z iniciativy starosty Dr. W. Pieka byl již v roce 1902 založen Spolek zimních sportů ve Šp. Mlýně. MUDr. Wilheim Piek zemřel 9. prosince 1936.

První plovárna

V létě roku 1923 začala sloužit plovárna. Těšila se pozornosti a zájmu široké veřejnosti. Za vhodné místo byla nejdříve zvolena oblast "Hammerboden" mezi silnici a řekou Labe - naproti Tabulovým boudám - přibližně tam, kde s největší pravděpodobností pracovala Donthova sklárna, později malá železárna neboli hamr. První plovárnaOd toho historické pojmenováni. V současné době je zde benzinová čerpací stanice. V dobrém úmyslu posloužit městu, ale i z důvodu snadné dostupnosti, sáhli obecni radní vedle. Už při první velké průtrži mračen 2. července 1926 nad Sedmidolím velká voda poškodila nejen koupaliště, ale i sousední hřiště. Historie se opakovala i v roce 1930, kdy po deštích stoupla voda v přehradní nádrži natolik, že zaplavila "Hammerboden". Nezbylo jiné řešeni, než vyhledat vhodnější místo. Našli ho v bezpečnější vzdálenosti od nevyzpytatelného Labe, v horní části Šp. Mlýna v místech kdysi nazývaných Schöner Boden. Stavba byla ukončena v rekordně krátké době. První koupání začalo 20. července 1933 právě uprostřed letní sezóny. Vedení obce se nezaleklo podnikatelského rizika, včetně úvěru ve výši půl milionu korun. Samostatný Bedřichov přispěl částkou 100 000 korun. Výstavba nového koupaliště byla nejdůležitější akci 30. let minulého století. Bazén o rozměrech 50 x 33 m byl v té době svou velikostí, oddělením pro neplavce, skokanským můstkem a brouzdalištěm pro děti nejmodernějším v Čechách. Padesátimetrové plavecké dráhy se startovacími bloky umožňovaly pořádáni oficiálních závodů v plaváni. Kromě koupáni nechyběla ani příležitost ke hře na čtyřech tenisových dvorcích, které v zimě sloužily k bruslení a lednímu hokeji. Na svou dobu měl bazén neobvyklou zvláštnost - zařízeni na přihřívání vody, které čelilo případným rozmarům krátkého a chladného horského léta. Součástí byl obytný dům pro správce plovárny a tenisových kurtů. Koupaliště, ale bez ohřevu vody, sloužilo ještě mnoho let po válce. Ve své době bylo bezpochyby největším, nejhezčím a nejmodernějším v severovýchodních Čechách.

Povodně 1897, 1977, 1997

Z paměti obyvatel hor a podhůří ještě nestačily vymizet následky povodni v letech 1858 a 1882, když se po dlouhotrvajících, čtrnáctidenních deštích ve dnech 28. až 30. července 1897 snesla na Krkonoše průtrž mračen. Rozvodnila všechny vodní toky v horní části labského údolí, z nejvyšších hor unášela obrovské balvany, suť, písek, rozbahněnou půdu a kmeny stromů. V podvečer 29. července stoupala hladina Labe a Bílého Labe, svahy Labského a Dlouhého dolu postihly sesuvy pudy, největší zemní laviny sjely ze Stohu, Pláně, Luční hory a Kozích hřbetů. Jako první povodeň zničila novou turistickou cestu postavenou hrabětem Harrachem, kolem 22.00 hodiny strhla most spojující Bedřichov a Špindlerův Mlýn. O půlnoci si Labe našlo staronové řečiště, které užívalo před regulací v roce 1829 a zaútočilo na zadní stranu hotelu "Německý císař", ležícího za mostem na pravém břehu řeky, ve kterém přebývalo 104 letních hostů. Velké škody napáchal Dlouhý potok, který zpustošil staré hornické sídliště Sv. Petr. Původní řečiště byla zanesena dřívím, kamením a bahnem. Vznikly umělé přehrady, voda nemohla odtékat. Vše, co bylo v cestě, voda zničila, odplavila. Velké škody po katastrofických povodních v letech 1888, 1890, 1897 podnítily v roce 1902 vydání zákona o soustavě nádrží a zákona z roku 1903 o provádění říčních úprav a zřizování ochranných nádrží. K další povodni na území Krkonoš, kterou přinesla dlouhotrvající průtrž mračen, došlo 31. července 1977. Opravovaná přehrada s vyprázdněnou retenční nádrží zadržela hlavní nápor vody. Přívaly však byly tak silné, že se voda během dvou dní přelila přes korunu hráze. Byl vyhlášen stav ohrožení. Kulminační bod nastal 2. srpna, kdy odtok přehradily klády a stromy, které voda přinesla. Ve dnech 29. až 30. července 1997 po dvaceti a sto letech po povodních z let 1897 a 1977 přišla další. A povodeň z léta 2002 máme ještě v živé paměti.

Přehrada

Stavba přehrady

V letech 1910 - 1916 byla ve Šp. Mlýně vybudována přehrada na Krausových boudách, která zadržuje vodu z Labe, pramenícího v nadmořské výšce 1380 metrů, jeho přítoku Bílého Labe s pramenem 1400 metrů nad mořem, i mnoha dalších bystřin a potůčků, které se tu slévají z hor. Přehrada byla postavena za tehdy velmi vysokou cenu 3,5 milionu korun. Stavebním materiálem je žula, speciálně pro tento účel těžená v údolí Bílého Labe. Stavba byla projektována na zadržení 3,5 milionu m3 vody, šíře základů hráze je 36 metrů, výška 41,5 metru a délka v koruně 150 metrů.

Předchůdci turistů byli poutníci

O prvních výletech, řekněme turistických, není mnoho písemných údajů. Z l6. století víme o cestě Jiříka z Řásně a několika dalších, motivovaných možno říci vědeckými, hospodářskými nebo úředními zájmy. Z 16. století pochází doklad o výletech do Krkonoš od lektora jelenohorské latinské školy Kryštofa Schillinga. Kolem roku 1520 změřil výšku Sněžky a v letech 1564 -1566 vždy koncem školního roku putoval se svými žáky do oblasti Krkonoš a Špindlerova Mlýna. Zásadní význam pro poznáni krkonošské přírody měla přírodovědná expedice z roku 1786 pod patronátem Královské učené společnosti nauk. Botanikem výpravy byl Tadeáš Haenke.

Cestování ale bylo stále považováno za velmi náročný, namáhavý a (nadneseně) nebezpečný podnik. Kolem roku 1710 se společnost lázeňských hostí z Cieplic (tři muži a dvě ženy) vypravili do Krkonoš, na Sněžku. Vzali s sebou sluhu, dva nosiče proviantu, dva vysloužilé vojáky vyzbrojené pistolemi, puškami, mušketou a dalekohledem. Pod horami najali čtyři muže, kteří na lenošce vystlané slámou nesli dámy mající strach z jízdy na koni. J. K. L. Hoser, autor monografie o Krkonoších z roku 1803, odhaduje tehdejší návštěvnost hor na dva tisíce osob za rok. Vznik horské turistiky znamenal zásadní přelom v životě horalů. Nové letní boudy začaly vznikat už v průběhu třicetileté války v letech 1618 - 1648. Přesto, že dlouholeté válčení přineslo velký úbytek obyvatel Krkonoš, budaření neustalo a po válce bylo vrchností podporováno. Od třicátých let byly vystaveny Labská bouda, Bouda na Sněžce, Pruská, Česká, Obři bouda. V polovině 17. století vznikly Lišcí bouda, Klínovky, Bouda na Pláni. Od konce 17. století přicházeli poutníci ze Slezska na Sněžku do Kaple Sv. Vavřince. Druhou nábožensko-politickou akcí bylo vysvěcení Labského pramene. Zájem jednotlivců i procesí se postupně soustřeďoval nejen na tyto lokality, ale i na další přírodní útvary a scenérie Krkonoš i na Špindlerův Mlýn. Koncem 18. století byly v Čechách rozšiřovány ideje J. J. Rousseaua, který zdůrazňoval krásu hor a přírody. Toulky a poznávání divokých přírodních scenérií hor a jejich obyvatel se stává módou.

Obyvatelé bud začali návštěvníkům poskytovat a nabízet přístřeší a pohostinství. Poznávali, že mohou zpeněžit zemědělské produkty a domácí výrobky - budské syrečky, máslo, chléb, ovesné pivo. Budaři novému způsobu života přizpůsobovali i boudy doposud sloužící hospodářským účelům, např. Petrova, Rennerova bouda.

Koncem 19. století bylo možné u budařů koupit silnou masovou nebo vinnou polévku, vaječné koláčky, pivo, víno. Někteří budaři a vesničané dělali majetným zájemcům o krásy hor průvodce, poskytovali jednoduché informace, během cesty nosili zavazadla, na nosítkách vynášeli majetné osoby k výletům po hřebenech hor.


Text o historii Špindlerova Mlýna byl převzat ze Špindlerovských novin 8/2003,
pro které je zpracovala D. Palátková.

Zpět nahoru


© 2004 - 2017     543 51 Špindlerův Mlýn 33     tel., fax: (+420) 499 523 852     e-mail: info@eljon.cz